Květen 2018

SRS

13. května 2018 v 16:31 | Vlaďka

Tak jsem se taky konečně dočkala. V úterý 17.4. jsem nastoupila do Ostravské nemocice Fifejdy. Jakmile už jsem měla své lůžko, navštívila mě Nikolka a popřála štěstí. K večeru mi napustili dupku, abych se pořádně vyprázdnila. Jsem ráda, že to bylo tímhle způsobem, bála jsem se, že budu pít 4 litry nějakého hnusu, jak dřív psávaly holky na blogu, to tady naštěstí nehrozilo. Po vyprázdnění jsem šla spát.

Ráno mě převlékli do "andílka" a odvezli na sál. Napojili mi kapačku a řekli, že za nedlouho přijde anesteziolog. Poslouchala jsem, jak se doktoři baví, no a ani nevím jak, najednou jsem ležela na pooperačním pokoji po zákroku. První moment byl docela nepříjemný: Bylo mi zle od žaludku, trošku jsem zvracela, ruce a nohy mi klepaly zimou a dole to trošku bolelo (tak maximálně 4/10). Dostala jsem nějaké léky do kapačky a poté jsem tak dvě hoďky podřimovala. Pak mě převezli na pokoj a už bylo fajn. Ležela jsem, nic mě nebolelo a zabavila jsem se svým PsP (kapesní Playstation), to byl můj společník proti nudě po celou dobu. Měla jsem v sobě tři drény a jednu hadičku na čůrání. Na pokoji se prostřídalo pár žen, ale pak už jsem byla několik dní sama.

Po operaci ze mě spadl obrovský šutrák, nikomu nepřeju ty mé stavy 14 dní před operací, kdy se celá vystresovaná bojím, aby se něco nepokazilo (onemocněl by doktor, onemocněla bych já atd.). Trošku mě někde zabolelo a byla jsem celá nesvá, takže neskutečná úleva.

Druhý den už jsem vstanula a s první sprchou mi pomohly sestřičky. Bylo trošku otravné všude sebou tahat ty hadičky, ale první dny jsem je vůbec necítila. Třetí den už mě začly uvnitř trochu štípat, ale to vždy jen při chození, když jsem si lehnula, bylo to v pohodě. Vyměňovalo se neustále krytí, brala jsem prášky a tak pořád dokola. Jídlo mi chutnalo, snědla jsem úplně všechno (kuře s rýží, nebo kuřecí maso s omáčkou a knedlíkem, to byly dobroty). Několikrát mě navštívila Nikolka a pak se přidala i Lucka. Jsem za to moc ráda, i když to je v podstatě chvilka, zahřeje to u srdíčka. Když jsme stály všechny tři spolu, tak jedna milá sestřička (ze Slovenska) poznamenala, že jsme jak tři Esmeraldy, nebo Kleopatry, nebo něco takového. Usmívající se Jedenkrát mě navštívil i kamarád, děkuji všem, co si vzpomněli.

PRVNÍ POLOVINA POHODA, DRUHÁ PEKLO

Nic netrvá věčně a pohoda v polovině pobytu skončila. Několik dní v kuse jsem měla hrozné křeče v žaludku. Ta první křeč, co mě chytla, byla tak bolestivá, že jsem (beze srandy) myslela, že umřu (10/10). Byla to zácpa a projevovala se pak čím dál častěji a déle (i 4 hodiny v kuse). Dělali mi sono střev a břicha a nic nenašli, tak se pan doktor domníval, že by mohl fantom tlačit na průchod a tím způsobovat tu zácpu. Ale vzhledem k tomu, že se mi to pak stalo jednou i doma, tak je jasné, že to bylo tím nemocničním režimem (časté ležení, spousta prášků atd.), na který mé tělo vůbec nebylo zvyklé, bylo po těch několika dnech úplně rozhozené. Do toho mi ještě přivezli na pokoj dvě důchodkyně, které byly jak osina v zadku (nejen pro mě, ale i na sestřičkách byla vidět určitá nervozita při komunikaci s nimi - jednodenní přikurtování jedné z nich, hovoří za vše). Vysávaly ze mě i ten zbytek energie, co jsem v sobě měla.
Po druhé operaci mi vyměnili fantoma a vytáhli drény, což byla velká úleva, už to štípalo dost.

Druhou neděli už mi vytáhnuli i fantoma a hadičku na čůrání. Po vyčůrání bez hadiček, jsem se umyla a oblékla a propustili mě domů. Vzala mě sanitka, co měla na Vsetín cestu. To už se mi chtělo vážne moc na malou, jet autobusem, asi bych to nestihla.

Doma jsem nakoupila důležité věci jako lubrikanty, gázy apod. Po pár dnech mě, bohužel, schvátila nějaká chřipka či co - 40 horečky, kašel, zimnice a jedenkrát ty křeče. Představte si situaci, že musíte chodit, aby jste rozchodili křeče, ale když chodíte, horečka vystřelí nahoru, když ležíte, aby jste se zbavili teploty, křeče se zhorší. Odporný týden. Po návštěvě obvodní jsem se konečně dostala trochu do normálu, nakoupila hodně ovoce, aby se i ta stolice vrátila tam kde dřív. A teď se snažím dilatovat, akorát si musím pořídit něco menšího, než mám doma. Hloubky jsem dosáhla zatím 10cm, ale to bylo něčím speciálním, dildem zvládnu tak polovinu, proto koupím něco tenčího.

No a to je asi vše, konečně jsem žena i dole, uvidím, jak se to vyvine dál.

Článek o operaci

5. května 2018 v 20:28 | Vlaďka
Chtěla jsem nejpozději do víkendu napsat velký článek o operaci, ale momentálně mě vůbec neposlouchá tělíčko, tak se musím dát do pořádku. Jestli vůbec při mém "štěstí". Zamračený