Leden 2018

Malá rekapitulace

7. ledna 2018 v 21:34 | Vlaďka

Je tu rok 2018 a tak jsem se rozhodla udělat shrnutí toho předešlého. Byl hodně kolísavý, zatímco první polovina byla skvělá, druhá šla, jak se říká, do kopru.

Nechala jsem si udělat větší prsa, se kterými jsem moc spokojená. Proběhly další coming outy u lidí, kteří mě znají dlouho, ale od začátku přeměny jsem se s nimi neviděla. Vzali to pozitivně, za což jsem ráda. Prožila jsem svůj první ples a svou první dovolenou, na kterou mě pozval jeden kamarád. Dá se bez nadsázky říct, že to bylo období, kdy jsem byla nejšťastnější v životě. U jiných kamarádů jsem oslavila jejich kulatiny, v říjnu mě pak čekala komise. Taky jsem za ten rok poznala osobně další TS holky - Nikolku, Lucku, Radku, Mirku a Kristýnku. Všechny jsou fajn a budu ráda, pokud se zase potkáme. Na HRT jsem už nepocítila žádnou výraznou změnu.

Bohužel, postupně se to začalo zhoršovat v práci, člověk, kterého jsem celou dobu měla za kladnou osobu, ukázal svou pravou tvář a vyklubal se z něj xenofob a diskriminátor (byly mi odepřeny pracovní úkony, které jsem dřív normálně dělala) a to taky časem vedlo k hádce, takže se se svojí původní prací asi můžu rozloučit. Já bych ještě překousla, že je mu prostě nepříjemné mě vnímat jako ženu, když byl dlouho zvyklý na muže. Ale ty řeči kolem toho, to obviňování, že já jsem ta, co udělala něco špatně, to se mi vždycky otevírala kudla v kapse. Úplně stejné jako brácha. Oni prostě nikdy nepochopí, že to neděláme z nudy nebo rozmaru, ale že to je naše životní nutnost.

Podzim byl ve znamení finanční tísně, naštěstí aspoň trošku pomohla brigáda, kterou jsem si našla. Tady je potřeba zdůraznit jednu věc. Já jsem vždycky měla úplný odpor k fabrikám. Jenže ono je to v mé správné roli úplně jiné. Ne, že bych najednou fabriky milovala, to ne, ale teď už je to jiný svět. Už nedělám pakárny, kdy v chlapských montérkách umaštěná od oleje páčím nějaký utáhlý šroub, nebo se tahám s něčím těžkým. Teď už dělám ženské práce a celkově jsem tam brána jako žena, lidi mě tak vnímají, chovají se tak ke mně. Něco, co jsem vlastně taky zažila až teď, poprvé. Situací jako např. že chci vzít nějaké trošku těžší břemeno a kolegyně řekne:" netahej se s tím, na co tu máme chlapa" a kývne na kolegu, aby to vzal, protože přece my dvě ŽENY se s tím trápit nebudeme, je tam hromada a mě to strašně moc hřeje u srdíčka. Dokonce už mě tam balili dva cizinci.

Takže byť byla druhá půlka roku přímo hrozná, přelom se trochu vylepšil a já doufám, že tenhle rok bude lepší. A přeju to i všem kamarádkám. Mrkající