Duben 2017

Rok HRT + klučičí pokus

22. dubna 2017 v 16:21 | Vlaďka

Nelekejte se, neostříhala jsem se na krátko a ani se nestylizuju zpátky do kluka. Jen mě tak napadlo: Když je ten jubilejní rok na HRT (ve skutečnosti rok + měsíc), tak jsem si řekla, že z legrace poslechnu jednu dotyčnou osobu, která nám stále na diskuzích nutila procházení v klučičím a střihnu si pár fotek v mužském účesu, mužském oblečení (vaťák, křivák) a hlavně úplně bez líčidel, abych si tak nějak udělala obrázek, jak bych na tom byla. Přidala jsem k tomu i anketu, tak můžete hlasovat. Nebojte se hlasovat upřímně, mě případné negativní výsledky nerozesmutní, protože vím, že takhle stejně nikdy nepůjdu ani vynést koš. Smějící se

Jde i o to, že jsem si uvědomila, že tak nějak nemám na tohle téma co psát. Změny byly nejvýraznější ten první půlrok, o tom si můžete přečíst v článku Půl roku HRT. Ten druhý půlrok se všechno tak nějak jen udržuje, nebo jsem si aspoň ničeho nového nevšimla. To je asi vše. Mějte se fajn. Mrkající

Výsledek ankety:


Augmentace prsou

8. dubna 2017 v 13:26 | Vlaďka

V 8 hodin ráno jsem se dostavila na LLC kliniku v Ostravě. Sestřička mě zavedla na pokoj, kde jsem se převlékla. Pan doktor Vřeský se mnou ještě prokonzultoval typy silikonů od různých firem, plánovalo se 700 - 750ml. Pak mě odvedli na sál, kde mi byla do žíly puštěna anestezie. Do 10 sekund jsem byla v limbu.

Probudila jsem se ve chvíli, kdy mě přendávali na postel na pokoji a nahlas jsem začala sténat bolestí. Ta bolest byla vážně neskutečná. Já si ještě doma naivně říkala, jestli si sebou nemám vzít na pokoj PsP (kapesní playstation) na zabití nudy, až budu ležet po operaci. No byla jsem neskutečně hloupá, jediné, na co jsem se zmohla, bylo ležení a čučení po místnosti. Očima, ne hlavou, protože každý pohyb šíleně bolel. Nejvíc rukama, ty mají pohybově k prsním svalům nejblíž. A tak jsem se ani nemohla pošimrat třeba na nose, protože do takové výšky bych ruku ani nezvedla. A co třeba takové lehké škytnutí, měla jsem štěstí, že mě v tomhle období nechytil kašel, to bych vážně nedala. Chodila za mnou sestřička, která mi pomáhala se napít, užít prášky apod. moc hezky se o mě celou dobu starala. Já první den ani nic nejedla, všechno mě tlačilo, zepředu silikony, zespodu řezy a shora hadičky, co jsem měla natahané do prsou. Taky se mi první dny hodně špatně dýchalo, tlak na hrudník byl obrovský. Když jsem k večeru musela vstát, abych šla na záchod a abych se vůbec trochu rozhýbala, byla to muka. A to jsem ještě předtím naivně plánovala setkání s Nikolkou, které bylo neproveditelné, tak jsem jí musela napsat omluvnou sms. I to mi dělalo problémy, neměla jsem sílu stisknout ani tlačítka (ano, mám stále tlačítkový, na dotykáče mám averzi).

Na druhý den jsem dostala snídani, pak oběd (zeleninová polévka a zapečené těstoviny s kuřecím masem, mňam) a byl to neskutečný balzám, trochu jsem po tom nabrala sílu. Do ramene jsem průběžně dostávala injekce proti bolesti. K poledni pak přišel pan Vřeský, který mi sundal bandáže a vytáhl hadičky z těla - AUUUUUUUUU!!!!! Dostala jsem stahovací podprsenku, která samozřejmě za daných pooperačních okolností stahovala strašně moc. Dozvěděla jsem se, že nakonec mám v sobě silikony 800ml. Za podpory injekce proti bolesti a sestřičky jsem se snad hodinu oblékala. Venku jsem se setkala s domluveným kamarádem, který mě autem odvezl domů.

Doma, to bylo něco. Ležet jsem musela skoro v sedu, protože i sebemenší úhel v leže mi dělal při vstávání velké potíže a po velice bolestivém vstanutí jsem se musela tak 2 minuty pořádně rozdýchat. Už jsem po pár dnech byla celá otlačená, dolámaná. Naštěstí se stavila sestra, když mohla a pomáhala mi. Po týdnu jsem se stavila na kontrolu, vše už bylo lepší, ale pořád docela bolestivé.
Teď, po 14 dnech už je to stokrát lepší, konečně můžu bezbolestně hýbat rukama, podprsenku jsem si ale musela v zapínání prodloužit, stahovala vážně dost.

No a na třetí kontrolu, což bylo včera, jsem se už konečně domluvila s Nikolkou na setkání. Zašly jsme spolu do příjemné kavárny, kde jsme si sedly do pohodlných křesel a daly si capuccino, já si k tomu dala i jablkový koláč. Bylo to velmi příjemné povídání, Nikolka je moc milá, jen škoda, že to strašně rychle uteklo. Rozhodně to musíme někdy zopakovat.

Shrnutí: Na LLC klinice byli všichni milí a příjemní. 8 týdnů budu nosit stahovací podprsenku, cena zákroku mě vyšla na 67 000kč. Prsa ještě hodnotit nemůžu, protože je to krátká doba. Vypadají hezky, ale pořád jsou dost pevná, oteklá, přece jen bude nějakou chvíli trvat, než se všechno v těle roztáhne a přizpůsobí výplni. Každopádně vzkaz pro holky, které by se chystaly k podobnému úkonu. Samozřejmě záleží na okolnostech, jako je individuální práh bolesti, silikon vložený buď pod kůži, nebo až pod sval (já mám pod svalem) a samozřejmě velikosti daného silikonu, ale já sama za sebe můžu ohledně zákroku říct: STRAŠNĚ TO BOLÍ!!!! Ona i sestřička mi říkala, že my (TS) máme augmentaci horší než cis ženy, protože ty mají uvnitř prsou přirozeně "důlek", zatímco my máme silikony natlačeny na "rovině".
Snad, až se vše zahojí a zklidní, se tomu časem zasměju. Smějící se