Srpen 2016

Cesta zpět? Nikdy!

22. srpna 2016 v 17:54 | Vlaďka

Občas jsem se setkala s úvahami a polemizováním, jestli by se TS vrátila zpátky. Někdy na blogu, jindy zase přímo od kamarádky, která už byla docela dost daleko a na určité období ji přepadly myšlenky, že by ze sebe udělala zase zpátky chlapa (naštěstí ji to přešlo). Já sama za sebe jsem se s tím setkala ve formě otázky od kamaráda. Zeptal se mě, že když by hormony vůbec nezabraly a žádné změny nešly vidět, jestli bych se dokázala vrátit zpátky. Sama jsem moc nevěděla, co odpovědět, protože do té doby jsem nad tím opravdu nijak nepřemýšlela, zaskočilo mě to.
No později přišlo na řadu takové prozření. Byli jsme pracovně 4 dny na jednom hudebním festivalu. Kvůli určitým okolnostem jsem tam nemohla být sama za sebe, takže jsem se v tom období vrátila do pozice kluka. První den se dal překousnout, druhý docela taky, třetí mi bylo nepříjemně a poslední den už jsem nemohla dýchat. To se nedá popsat, jako bych byla sevřená v lisu. Když jsem se vrátila domů, musela jsem okamžitě na chat za kamarády, kde jsem zase slyšela oslovování v ženském rodě, hned šup do legín (k riflím už mám skoro odpor) apod. Obrovská úleva.
Po této malé zkušenosti jsem si jasně uvědomila, že příště jakoukoliv otázku na téma "vrátila by jsi se?" okamžitě utnu. Nikdy! Ta malá lekce totiž fungovala jako taková ta natahovací autíčka na setrvačník. Držíte ho na zemi, couváte s ním zpátky a výsledek toho couvání není ten, že autíčko zůstane vzadu, ale vystartuje dopředu ještě větší silou, než kdyby jste ho jen popohnali rukou vpřed.