Červen 2016

Zesilující pocity

20. června 2016 v 10:57 | Vlaďka

Pocity jsou nevyzpytatelné. Různě se mění, co nám včera přišlo fajn, už zítra nemusí platit. Já jsem start přeměny brala s nadšením - konečně jsem vykročila správným směrem. Jenže všichni víme, že změna nemůže fungovat ze dne na den. A ono to začíná bolet. Tedy ne, že bych se třeba před deseti lety cítila úplně v pohodě, to samozřejmě ne. Jenže - co oči nevidí, to srdce nebolí.
Abych to zkonkretizovala: přirovnejme to k dítěti v cukrárně. Já žila jako žena zakletá v těle muže, nechtě smířená s tím, že tak nejspíš zůstanu až do konce. Když jsem se postupně dostávala ke všem informacím, komunitě TS, důležitým otázkám a odpovědím, konečně svitla naděje, že bych se mohla z té nechtěné role vymanit. A to právě byla fáze, kdy otec řekne svému dítěti:" Někde na světě existuje obrovská cukrárna, ve které můžeš zdarma sníst cokoliv a v jakémkoliv množství, ráj sladkostí". Krásná představa, ale pořád jen představa. Objednala jsem se k sexuologovi a pak se to všechno rozjelo. První účinky hormonů, první laserové depilace a hlavně první zkoušky vystupování jako žena na veřejnosti. I když se našlo pár více či méně nepříjemných vyoutování, ty opačné, kladné reakce -kdy mě noví přátelé (či neznámí lidé) brali 100% jako ženu - je spolehlivě přebily.
Jenže, jak jsem psala výše, nejde to změnit ze dne na den. I když už jsem si např. na další schůzce sexuologa řekla o žádanku pro změnu na neutrální jméno, prostě se ještě nemůžu promenádovat vždy a všude v dámských šatech a šminkách, jakoby se nechumelilo. Jsem teprve na začátku HRT, chce to trpělivost a čekat na výsledky, které mi takové vystupování lépe dovolí. A to je právě druhá fáze. Dítě už skutečně stojí v oné cukrárně, kouká na tu nádheru, cítí tu příjemnou vůni, některé kousky už i ždibíčkem ochutnalo, ale to je mantinel. Jíst je ještě nesmí. A to je ono. Už jste si vyzkoušeli něco fantastického, co ale ještě nemůžete využít a vychutnat si naplno. A to bolí. Čím dál víc.