Březen 2016

Přátelství

11. března 2016 v 21:32 | Vlaďka
Coming out není žádná sranda. Lidi, za které by jsme dali ruku do ohně, se můžou otočit zády a naopak ti, od kterých čekáme to nejhorší, vyjdou vtříc. Jsou tu ti nejbližší - rodina, nejvěrnější kamarádi, pak známí, spolupracovníci, lidé které běžně potkáváme... U všech je coming out jako házení kostkou. I když je jasné, že čím více lidí to přijme pozitivně, tím lépe, přesto nemůžeme naivně čekat, že to tak bude. Ale máme svoje priority. Ty, u kterých si pozitivní přístup přejeme nejvíc. Já mám takových 5. Sestra a bratr (rodiče nežijí), a tři kamarádi. Sestra to vzala velmi pozitivně, bratr zatím negativně (ale už se to trošičku lepší), kamarád zatím tak nějak neutrálně. A dnes mě to čekalo u dvou nejbližších, nejoblíbenějších přátel. Byla jsem nervozní a den předtím jsem skoro ani nemohla usnout. Opravdu mi na tom moc záleželo. Sedli jsme si do restaurace a chvíli klábosili. Pak jsem to vybalila. Vzali to tím nejlepším způsobem. Usmívali se, vyptávali na různé otázky, podporovali moje rozhodnutí apod. Dali jsme si i pár panáků. Tááákhle obrovský balvan mi spadl ze srdce. Když jsem se s nimi loučila, řekla jsem jim, že to jsou přátelé s velkým P a měla slzy v očích. I kdyby se mi zbytek světa vysmál, i kdyby padali skály, praskala kolem mě země a vytékala z ní láva.... je mi to jedno. Mí nejbližší přátelé totiž stojí při mně!