Další krůček vpřed

1. září 2017 v 20:25 | Vlaďka

Ke konci srpna jsem jela do Prahy na další návštěvu sexuologa. Byla jsem objednaná až na pátek (sexuolog + psycholog), ale vzhledem k tomu, že už mi došly hormony a já nechtěla s injekcí dlouho strádat (návaly horka nejsou nic příjemného), tak jsem se vydala už ve středu. Domluvila jsem si nocleh u kamarádky. Panu Procházkovi jsem předala nějaké ty výsledky od endokrinologa a také papír, na kterém žádám o změnu pohlaví. To, co jsem měla řešit až v pátek, jsme vyřešili už v tu středu a tak mě v pátek čekal už jen psycholog.

V tomhle mezičase jsem byla s kamarády, užila jsem si v sauně, vířivce a s dcerou kamarádky, u které jsem spala, jsme vyrazily na tržnici, kde jsem si koupila pěkné botky (něco mezi teniskami a balerínami). Celé tři dny byly moc fajn a kamarádka mi udělala velkou radost. Když jsem si s ní u kafíčka povídala, tak se na mě pozorněji zadívala a řekla:" Stejně je to zvláštní, co s vámi ty hormony dělají, jak vás dokáží změnit". A později se zadívala znovu a řekla, že jsem od minula (ten ples tehdy) zase jemnější. Hezké je to, že jsem se jí na nic neptala, prostě mi to řekla sama od sebe zničeho nic. Ona je navíc takový ráznější typ, kdyby nechtěla něco pochválit, tak to neudělá, proto to pro mě mělo od ní velkou váhu. A já už myslela, že po tom roce už se to zastavilo a jen mě to "udržuje", že už se nic nemění. Moc mě to potěšilo.

V pátek jsem došla za panem Weissem, u kterého jsme spolu řešili všechny změny, co se za tu dobu udály a opět jsem vyplňovala test. Poštou by mi měl dojít přesný termín (hodina), kdy se mám dostavit v říjnu ke komisi. Takže jsem zase o něco dál. Usmívající se

Hned po Praze jsem o víkendu jela u nás na Moravě na kulatiny kamarádů, na které jsem byla pozvaná (to jsou ti z článku Přátelství). Oslava byla úžasná, většina mě brala skvěle, povídali jsme si, popíjeli, grilovali. Dokonce někteří, kteří mě z dřívejška trošku znali ještě jako kluka, mě nejspíš nepoznali a brali mě jako kamarádku oslavenců. Když by vás hodně blízký kamarád v pohodě toleroval, bylo by to hezké. Když vás ale takový kamarád viditelně vnímá a bere jako ženu, je to ještě krásnější. Nepopsatelný pocit.
 

Moje první ženská dovolená

7. června 2017 v 17:07 | Vlaďka

Na tranzici je úžasné to, že cokoliv, co jste za život prožili nespočetněkrát, prožíváte znovu poprvé. Tentokrát ve správné roli. A může se jednat třeba jen o obyčejnou jízdu autobusem. Všechno je jiné. A co teprve ty hezké věci jako například dovolená. A přišla řada i na ni. Kamarád mě totiž pozval na prodloužený víkend do Beskyd (Bílá - Hotel Bauer). Zatímco dříve by mi stačil menší batoh, nyní jsem nabalila celou krosnu. Vždyť jsem přece musela provětrat tolik věcí ze šatníku!

Vyrazili jsme autem v pátek v poledne a když jsme dorazili na hotel, byla jsem už docela hladová, protože jsem při tom dlouhatánském balení zapomněla posnídat. Na pokoji jsem hned hupsla do šatiček a hurá na oběd. Vaří se tam opravdu skvěle (na každém jídle jsem si moc pochutnala). No a pak začal kolotoč všech těch úžasných věcí, jako jsou tenis, bazén, vířivka, sauna, procházky, válení se.... ehm.... CENSORED. Smějící se Jinak pokud máte děti, je tam pro ně dost atrakcí na vyblbnutí. Já si každopádně hodně užila wellness, kvůli čemuž jsem si pár dní před dovolenou koupila své první plavky. Vybrala jsem jednodílné, jednak mám pro ně slabost a taky se podle mě schovává spodek mnohem lépe v jednodílných než ve dvoudílných. No a do sauny jsem šla samozřejmě klasicky zabalená v ručníku, nemám potřebu se před ostatními promenádovat s pindíkem jako jedna nejmenovaná a ještě si užívat, jak mi to nevadí. No dobře, i jako cis žena bych se pod ručníkem schovala, jen jsem si prostě musela rýpnout. Mlčící No a tentokrát už jsem nějaké ty pohledy mužů zaregistrovala. Usmívající se

Počasí nám vyšlo skvěle (pořád svítilo sluníčko a bylo teplo), pokazilo se, až když jsme byli doma. Jaká je ale pointa článku? Jde o to, že i když si myslím, že s procházením nemám problémy, přesto bývám při procházce městem stále částečně nervózní. Tady ale nic takového nebylo, tady jsem to nijak nevnímala, nepřemýšlela jsem nad tím, 100% jsem vypnula. Prostě jsem byla ženou, co je na dovolené. Ty situace jako např. na dámské šatně, kdy se tam s jinými ženami v plavkách bavím, v sauně nebo vířivce, kdy nás ostatní berou jako normální pár - muže a ženu..... to se nedá vypovědět. Tím pádem nejen, že ta dovolená byla moc příjemná sama o sobě, ale tímhle se to ještě násobilo. Není divu, že jsem na konci řvala, jako děcko, co musí slézt z kolotoče.

V aklimatizování mi alespoň pomohla jedna věc a to návštěva sexuologa v Praze, po které jsem si dala spicha s Radkou, Mirkou a Kristýnkou. No já měla ze začátku obavy, že se mezi tak ráznýma holkama ztratím jako puťka, ale nakonec to bylo moc fajn a - jak jinak - nechtělo se mi odtamtud. Doufám, že to zase někdy zopakujeme, holky jsou skvělé.
A kamarádovi moc moc děkuji za tak úžasnou dovolenou. Líbající

Konečně šaty!

22. května 2017 v 17:01 | Vlaďka

Ták a po dlooooouhatánské zimě, která byla nekonečně nekonečná, po neustálém nošení zimní a poté jarní bundy, jsem si konečně udělala radost. Byla jsem se sestrou domluvená, že dopoledne prošmejdíme pár obchodů. Ráno vysvitlo sluníčko a i když na druhé straně bytu (ve stínu) bylo docela chladno, na té slunečné straně 22 stupňů a slunce pěkně sálalo. Tak jsem nečekala a nahodila na sebe tělové punčochy, vínově červenočerné šaty, baleríny, pěkný skládací náhrdelník, co mám od Nikolky a vyrazila směr město. Šaty byly pochopitelně s větším výstřihem, proč toho nevyužít, že. Smějící se

Venku jsem zjistila, že ve stínu a při silném zafoukání chladno opravdu bylo, ale jakmile jsem vyšla na sluníčko, hned jsem věděla, že s dalším kusem hadříku na sobě, bych se už asi potila. Nicméně stejně skoro všichni chodili v bundách. Já si pořád připadám jak z jiné planety. Já jediná v šatech mezi lidmi v bundách a když jsem jezdívala začátkem dubna na kontroly do Ostravy, tak v zimě a při brutálně studeném severáku, který foukal skoro jako uragán, jsem zase měla snad jediná nasazenou kapuci, zatímco ostatní si vesele vykračovali bez čepic, kapuc, šál s krásně odhaleným krčkem. No chápete to?

Ve městě jsem se setkala se sestrou a začalo pořádné šmejdění. Procházely jsme jak sekáče, tak i ostatní obchody s oblečením, sestra sháněla šaty, já věci, které mi v šatníku chybí. No prošly jsme jich asi 11, sestře jsem nakonec pomohla vybrat hezké černé šaty a já si koupila bílou krajkovou podprsenku (zkoušení podprsenek v kabince jsem si vážně užívala). Vím, že pro mnohé z holek je to už dávno rutina, ale stejně mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři situace, jako když jsem stála v uličce a prohlížela si oblečení, zatímco se ke mně hnal malý klučina s košíkem a jeho maminka na něj:" Brzdi, brzdi, ať nevrazíš do paní".

Se sestrou jsem se rozloučila a pádila domů a poštu + potraviny, které jsem chtěla nechat na zítřek, jsem si prošla zrovna, prostě jsem měla nutkání "chodit". Já se dnes cítila moc příjemně. Asi jako ta kytka v trávě na fotečce.
 


Rok HRT + klučičí pokus

22. dubna 2017 v 16:21 | Vlaďka

Nelekejte se, neostříhala jsem se na krátko a ani se nestylizuju zpátky do kluka. Jen mě tak napadlo: Když je ten jubilejní rok na HRT (ve skutečnosti rok + měsíc), tak jsem si řekla, že z legrace poslechnu jednu dotyčnou osobu, která nám stále na diskuzích nutila procházení v klučičím a střihnu si pár fotek v mužském účesu, mužském oblečení (vaťák, křivák) a hlavně úplně bez líčidel, abych si tak nějak udělala obrázek, jak bych na tom byla. Přidala jsem k tomu i anketu, tak můžete hlasovat. Nebojte se hlasovat upřímně, mě případné negativní výsledky nerozesmutní, protože vím, že takhle stejně nikdy nepůjdu ani vynést koš. Smějící se

Jde i o to, že jsem si uvědomila, že tak nějak nemám na tohle téma co psát. Změny byly nejvýraznější ten první půlrok, o tom si můžete přečíst v článku Půl roku HRT. Ten druhý půlrok se všechno tak nějak jen udržuje, nebo jsem si aspoň ničeho nového nevšimla. To je asi vše. Mějte se fajn. Mrkající

Výsledek ankety:


Augmentace prsou

8. dubna 2017 v 13:26 | Vlaďka

V 8 hodin ráno jsem se dostavila na LLC kliniku v Ostravě. Sestřička mě zavedla na pokoj, kde jsem se převlékla. Pan doktor Vřeský se mnou ještě prokonzultoval typy silikonů od různých firem, plánovalo se 700 - 750ml. Pak mě odvedli na sál, kde mi byla do žíly puštěna anestezie. Do 10 sekund jsem byla v limbu.

Probudila jsem se ve chvíli, kdy mě přendávali na postel na pokoji a nahlas jsem začala sténat bolestí. Ta bolest byla vážně neskutečná. Já si ještě doma naivně říkala, jestli si sebou nemám vzít na pokoj PsP (kapesní playstation) na zabití nudy, až budu ležet po operaci. No byla jsem neskutečně hloupá, jediné, na co jsem se zmohla, bylo ležení a čučení po místnosti. Očima, ne hlavou, protože každý pohyb šíleně bolel. Nejvíc rukama, ty mají pohybově k prsním svalům nejblíž. A tak jsem se ani nemohla pošimrat třeba na nose, protože do takové výšky bych ruku ani nezvedla. A co třeba takové lehké škytnutí, měla jsem štěstí, že mě v tomhle období nechytil kašel, to bych vážně nedala. Chodila za mnou sestřička, která mi pomáhala se napít, užít prášky apod. moc hezky se o mě celou dobu starala. Já první den ani nic nejedla, všechno mě tlačilo, zepředu silikony, zespodu řezy a shora hadičky, co jsem měla natahané do prsou. Taky se mi první dny hodně špatně dýchalo, tlak na hrudník byl obrovský. Když jsem k večeru musela vstát, abych šla na záchod a abych se vůbec trochu rozhýbala, byla to muka. A to jsem ještě předtím naivně plánovala setkání s Nikolkou, které bylo neproveditelné, tak jsem jí musela napsat omluvnou sms. I to mi dělalo problémy, neměla jsem sílu stisknout ani tlačítka (ano, mám stále tlačítkový, na dotykáče mám averzi).

Na druhý den jsem dostala snídani, pak oběd (zeleninová polévka a zapečené těstoviny s kuřecím masem, mňam) a byl to neskutečný balzám, trochu jsem po tom nabrala sílu. Do ramene jsem průběžně dostávala injekce proti bolesti. K poledni pak přišel pan Vřeský, který mi sundal bandáže a vytáhl hadičky z těla - AUUUUUUUUU!!!!! Dostala jsem stahovací podprsenku, která samozřejmě za daných pooperačních okolností stahovala strašně moc. Dozvěděla jsem se, že nakonec mám v sobě silikony 800ml. Za podpory injekce proti bolesti a sestřičky jsem se snad hodinu oblékala. Venku jsem se setkala s domluveným kamarádem, který mě autem odvezl domů.

Doma, to bylo něco. Ležet jsem musela skoro v sedu, protože i sebemenší úhel v leže mi dělal při vstávání velké potíže a po velice bolestivém vstanutí jsem se musela tak 2 minuty pořádně rozdýchat. Už jsem po pár dnech byla celá otlačená, dolámaná. Naštěstí se stavila sestra, když mohla a pomáhala mi. Po týdnu jsem se stavila na kontrolu, vše už bylo lepší, ale pořád docela bolestivé.
Teď, po 14 dnech už je to stokrát lepší, konečně můžu bezbolestně hýbat rukama, podprsenku jsem si ale musela v zapínání prodloužit, stahovala vážně dost.

No a na třetí kontrolu, což bylo včera, jsem se už konečně domluvila s Nikolkou na setkání. Zašly jsme spolu do příjemné kavárny, kde jsme si sedly do pohodlných křesel a daly si capuccino, já si k tomu dala i jablkový koláč. Bylo to velmi příjemné povídání, Nikolka je moc milá, jen škoda, že to strašně rychle uteklo. Rozhodně to musíme někdy zopakovat.

Shrnutí: Na LLC klinice byli všichni milí a příjemní. 8 týdnů budu nosit stahovací podprsenku, cena zákroku mě vyšla na 67 000kč. Prsa ještě hodnotit nemůžu, protože je to krátká doba. Vypadají hezky, ale pořád jsou dost pevná, oteklá, přece jen bude nějakou chvíli trvat, než se všechno v těle roztáhne a přizpůsobí výplni. Každopádně vzkaz pro holky, které by se chystaly k podobnému úkonu. Samozřejmě záleží na okolnostech, jako je individuální práh bolesti, silikon vložený buď pod kůži, nebo až pod sval (já mám pod svalem) a samozřejmě velikosti daného silikonu, ale já sama za sebe můžu ohledně zákroku říct: STRAŠNĚ TO BOLÍ!!!! Ona i sestřička mi říkala, že my (TS) máme augmentaci horší než cis ženy, protože ty mají uvnitř prsou přirozeně "důlek", zatímco my máme silikony natlačeny na "rovině".
Snad, až se vše zahojí a zklidní, se tomu časem zasměju. Smějící se



Moje hobby

24. února 2017 v 14:27 | Vlaďka


Trošku odlehčíme od TS života. Kdysi jsem někde psala, že mám tolik koníčků, že kdybych je chtěla všechny provozovat, musela bych se naklonovat. Vážně. Mám ráda hudbu, poslouchám ji, sama ji skládám, hraju na různé nástroje, dříve jsem hrála v kapele. Mám ráda filmy, koukám na ně, ráda točím kamerou, v počítači pak stříhám, dodělávám triky. Ráda maluju, ať už na papír, nebo třeba vybarvování figurek pro stolní hry. Ráda hraju stolní hry. Ráda hraju počítačové hry. Sama jsem v jednoduchém programu hry programovala. Ráda pracuji s 3D grafikou. Ráda fotím. Mám ráda zvířátka. No uznejte, to prostě stíhat nejde. A to jsem určitě ještě na něco zapomněla. Nejvíc času mi teď zabírá práce na PC - 3D grafika, filmové efekty, vektorová grafika apod, což je vlastně i moje práce.
Tak tu hodím pár mých výtvorů, co jsem kreslila tužkou asi před deseti lety. Momentálně se k tomu vůbec nedostanu. Nečekejte žádné krajiny (ty je mnohem lepší fotit), kreslím nejradši sci-fi, fantasy a horor.
A jaké hobby máte vy? Mrkající



Ples a další konzultace

1. února 2017 v 13:19 | Vlaďka

Mám za sebou svůj první ples. Tedy samozřejmě v nové roli. Zažila jsem jich dost, ale všechny byly křeč, protože jsem na sobě měla škrtící kravatu a oblek, který jsem nenosila ráda, záviděla jsem dámám jejich róby. Tanec jsem si taky vůbec neužívala, chtěla jsem tančit jako žena a ne jako kluk (to jsem ani nikdy neuměla). No a teď jsem konečně mohla být za princeznu. K šedým šatům, jsem si pořídila šedé krajkové rukavice a kamarádka mi půjčila krásný kožíšek. Malá nevýhoda plesu byla ta, že to byl spíše TS ples a pánů tam bylo opravdu málo a to ještě skoro nikdo klasiku netančil. Střihla jsem si jen jeden valčík, ale i to jsem si náramně užila (pak se tančilo už o sto šest, ale na disco). Nicméně tam byl jeden kamarád, který se mě ujal a byl opravdu džentlmen. Takže jsem si poprvé vyzkoušela nabídnuté rámě, přisunutou židličku atd. Cítila jsem se jako v nebi, připadala jsem si jako princezna. A když jsme spolu u vínka seděli a klábosili, řekl mi něco, co mi ještě nikdo během přeměny neřekl a co by jistě potěšilo každou TS. Ještě, že jsem seděla, kdybych stála, asi by se mi podlomila kolena. Je to ale takové trošičku osobnější, takže to sem psát nebudu (kdyby to někomu moc vrtalo hlavou, tak podrobnosti v mailu :-D). Končili jsme tuším až někde kolem čtvrté hodiny ráno. Moc jsem něco takového potřebovala, abych nemyslela na ten černý start.

Hned následující pracovní den jsem si zajela na další konzultaci na kliniku v Ostravě a to k panu doktorovi Vřeskému. Znalí už asi tuší kvůli čemu. Ano, kvůli augmentaci prsou. Neptejte se mě na důvody, mám jich víc. A pro trolly: ne, není to kvůli tomu, že bych byla nespokojená s tvarem. Pan doktor byl moc milý, zeptal se mě na neutrální přijímení, podle něj tušil, že jsem TS. Když si mě polonahou prohlížel, říkal, že u mě půjde přeměna dobře. Dostala jsem veškeré informace ohledně postupu a vyšetření a objednaná jsem na konec března.

Černý start

5. ledna 2017 v 1:35 | Vlaďka


Tak nám ten rok "pěkně" začal. V půlce prosince minulého roku jsem začala vystupovat jako Vlaďka kompletně (předtím to bylo s takovou neutrálnější stylizací, kdy to bratr ještě zkousnul), s čímž souvisely moc hezké Vánoce, ale taky odvrácení z bratrovy strany. Snažila jsem se to hodit za hlavu, protože mě těšilo, že do dalšího roku už vstupuji ve své roli. Hned na začátku však přišla tvrdá podpásovka. Nechci to moc pitvat, tak to zkusím popsat jen velmi stručně. Práce se trochu zkomplikovala, protože jedné osobě přestala má nová role vyhovovat, což má za následek omezení množství práce. O to horší, že to přišlo od blízkého člověka. Bolí mě z toho srdce. Já tomu člověku nemám za zlé to, že je mu (stejně jako bratrovi) nepříjemné mě takhle vidět. Nejvíc mě trápí to, že mě předem odepisuje. Prostě z rozhovoru vyplynulo, že je předem přesvědčený o tom, že úplně každý zákazník, se kterým přijdu do osobního kontaktu, jasně pozná, že jsem TS. Je mi z toho moc smutno, první dny v roce jsem probrečela. Uvidím, jak to bude dál, doufám, že alespoň ostatní holky začaly rok hezky.



Zvětšení horního rtu a Vánoční besídka

24. prosince 2016 v 0:05 | Vlaďka


Jak jsem již načala v předešlém článku, objednala jsem se na plastický zákrok - zvětšení horního rtu. Dorazila jsem tedy v určený den na kliniku v Olomouci (původně to mělo být v Ostravě, ale přesunuli mi to). Na sále jsem ulehla na lůžko a dostala pár umrtvovacích injekcí do rtu. Ihned došlo na samotný zákrok. Během zákroku jsem necítila skoro nic (to spíš injekce dost bolela), asi za půl hodiny bylo hotovo. Dostala jsem instrukce, jak o sebe pečovat a ještě jsem seděla chvíli na pokoji s chladícím sáčkem. To už přestaly působit injekce a začalo peklo. Bolest šla až do dásní a zubů. Ještě, že je období zimy, protože při cestě domů jsem se aspoň mohla zakrývat svetrem, měla jsem totiž pochopitelně pusu dost oteklou. První tři dny byly nejhorší, pořádně jsem se nemohla najíst, musela jsem být opatrná na přílišné roztahování pusy kvůli hojení stehů. Strava kašovitá, takže jsem zhubnula 4 kila. Pusa opravdu hodně oteklá, naštěstí den před kontrolou stehů už otoky konečně zmizely. Na kontrole mi vytáhli stehy a udělali si fotku výsledku ( v den zákroku se dělala fotka "před"). Po dalších informacích jsem poděkovala a rozloučila se. A výsledek? Přirozeně zvětšený ret, lehce vystouplý i dopředu, žádný extrém. Když jsem se dříve široce usmála, ret se stáhl dovnitř a neměla jsem žádný, proto jsem si rty dost brutálně přetahovala rtěnkou. Teď už konečně i při úsměvu, jde horní ret dobře vidět, působí to opravdu víc feminně. Jsem moc spokojená.

Při té příležitosti jsem si po pár dench zašla ke kadeřnici, obarvit a ostříhat. Vím že dost lidí chválilo ty dlouhé hnědé vlasy, ale mně se, bohužel, větší délka dost třepí a působí hodně nezdravě a co se týče změny barvy, nejradši mám prostě černou a samozřejmě potřebuju vypadat pokud možno co nejvíc jinak oproti "originálu". Potom i samotná kadeřnice na konci poznamenala, že mě ta změna hodně prozářila. Mně to udělalo obrovskou radost, cítím se o 100% lépe, mnohem víc žensky.

No a s těmito změnami jsem ráda vyrazila na Vánoční besídku pro TS, na kterou mě pozvala kamarádka Nikča.
Sice to týkalo hlavně "adeptů" Hanky Fifkové, ale TS jako TS, ne? Překvapilo mě, kolik známých jsem tam potkala. Škoda, že s některými nebylo víc času pokecat (Andrejka, Johanka, Nikča...), ale ona se určitě nějaká další příležitost najde. Co mi udělalo radost - šla jsem se pozdravit s Hankou a popřát jí hezké svátky a ona řekla, že mě trochu zná:" Vy máte blog, že?" To mě moc potěšilo. Když se pak se všemi loučila, řekla nám, že je u stolu košík s dárky pro všechny a že si při odchodu můžeme jedn vzít. Tak jsem si jeden vybrala, jsem zvědavá, co to bude, potěší mě cokoliv.
Svátky budu trávit se sestrou, Bratr mě totiž nechce vůbec vidět. Budou to mé první Vánoce ve své vlastní roli. Přeji všem Veselé Vánoce a šťastný Nový rok a speciálně pro TS, ať jsou jejich kroky ke změně co nejšťastnější. Mrkající

Halloween a konzultace

16. listopadu 2016 v 23:58 | Vlaďka

Na konci října jsem se vypravila na jednu Halloweenskou akci za kamarády. Já mám tyhle převlékárny strašně ráda (teď mě někdo určitě chytí za slovo a označí za TV Smějící se), někdy bych si chtěla moc vyzkoušet i cosplay (pro ty, co nevědí, jde o pokud možno co nejpřesnější kopii filmových, komiksových, či herních hrdinů). Letos můj výběr padl na temnou elfku. Výhodou bylo, že už před několika lety jsem na internetu slintala nad nádhernými historickými šaty a prostě si je musela pořídit. Takže jsem si teď žádné nové "ingredience" nemusela kupovat. Akce byla moc fajn, vyhrála jsem i nějaké ceny v tombole. Pořádně jsem se vyblbnula a pak zase šup - zpátky do reality.

Párkrát jsem se už zmínila o úvaze nad malou plastickou úpravou, jela jsem tedy na konzultaci na jednu plastickou chirurgii v Ostravě. Jde konkrétně o zvětšení horního rtu formou PermaLip. Těch technik je několik, já se rozhodla pro tuhle, protože je už napořád (například výplň injekcemi má pouze časově omezený účinek). Na klinice jsem se zaregistrovala, bylo mi vysvětleno vše okolo a nakonec mě objednali na samotný zákrok začátkem prosince. Bylo moc hezké, že mě všichni (sestřičky, slečny na recepci, chirurg...) normálně oslovovali v ženském rodě (a to mám na kartě pojišťovny ještě staré jméno). Bude to takový můj dárek na Vánoce. I když ten úplně nejdražší, co jsem kdy měla. Usmívající se



Kam dál